ŽIVOTOPIS

Hornista a dirigent Radek Baborák patří mezi nejvýraznější osobnosti klasické hudební scény. Za více než 25 let sólové kariéry oslovil svým mimořádným muzikantským projevem posluchače v nejvýznamnějších kulturních centrech po celém světě. Mezi jeho dirigentské partnery patří osobnosti jako Daniel Barenboim, Seiji Ozawa, Simon Rattle, Naame Jarvi, James Lewin, Vladimír Askhenazy, James de Priest, Marek Janowski.

Je hostem prestižních festivalů jako Salzburger Osterfestspiele, Maggiomusicale Fiorentino, Pacific Music Festival, Festival Bílé noci v St. Petersburgu, Suntory Hall Chamber music garden, International music festival Utrecht, Julian Rachlin and Friends Dubrovník, LePontes, Jeruzalem chamber music festival, Smetanova Litomyšl, Pražské Jaro.

Jeho koncerty jsou přenášeny a vysílány televizními a rozhlasovými stanicemi jako např. Euro Arts, BR, ARD, NHK, ČT, RTVE. Realizoval řadu nahrávek pro vydavatelství EMI, Supraphon, Exton, Arte Nova, Artesmon, Animal music.

Sólohornistou Berlínské filharmonie byl v sezónách 2003 - 2010. Jako sólista s nimi vystoupil např. se Simonem Rattlem a Ianem Bostrigem (Britten - Serenáda pro tenor, lesní roh a smyčce) v pražském Stavovském divadle s Danielem Barenboimem (Mozart - Koncert D -Dur) v sále berlínské filharmonie (Schumann - koncert pro čtyři lesní rohy), s dirigentem Dmitriem Kitajenkem (Gliere - koncert B - Dur).

Dlouholetá spolupráce s maestrem Seiji Ozawou začala koncertem k zahájení olympiády v Naganu. Baborák se stal členem Saito Kinen Orchestra a Mito Chamber Orchestra, se kterými vystupuje na koncertech v Japonsku , USA nebo Evropě. Pod vedením šéfdirigenta maestra Ozawy s nimi nahrál komplet Mozartových hornových koncertů, Koncertantní sinfonii (Sony) a jako sólista/dirigent dále provedl skladby Haydna, Rossetiho, Hosokawy, Mozarta, Brittena a dalších.Členové Mito Chamber Orchestra iniciovali Baborákův vstup mezi dirigující sólisty, když ho vyzvali k zastoupení indisponovaného Seiji Ozawy na evropském turné orchestru.

Radek Baborák vystoupil jako sólista s orchestry Berlínská Filharmonie, Mnichovská Filharmonie, Orchestr Bavorského rozhlasu, DSO Berlin, RSB Berlin, Bamberští symfonikové, Bach akademie Stuttgart, Berlínští barokní sólisté, Radio France Lyon, Suisse Romande Geneva, Philharmonique de Strassbourge, Helsinki Radio Orch., Petrohradská filharmonie, Moskevská filharmonie, Londýnský královský orchestr, Tonkünstler Orchestra Vídeń, Mozarte um Salzburg, Komorní orchestr Ferenz Liszt, Mito komorní orchestr, Saito Kinen Memorial Orchestra, NHK Symphony Orchestra, RTVE Orchestra Madrid, Philharmonie Arthura Rubinsteina Lodz.

Zcela ojedinělá je Baborákova popularita v Japonsku, kam od roku 1994 pravidelně jezdí na turné, a kde vystoupil s orchestry NHK Symphony Orchestra, Tokyo metropolitan Orchestra, Yomiury Symphony Orchestra, Tokyo Philharmonic Orch., New Japan Phil.Osaka Symph.Orch. a v dalších japonským městech a výjimečných sálech jako Suntory Hall, Bunka Kaikan, Symphony hall, Kitara Hall, Kioi Hall, v Saporu, Nagoyi, Kitakiuschu, Nagasaki.

Pro japonskou nahrávací společnost Octavia records (Exton,Cryston) zrealizoval v průběhu deseti let více než 20 cd titulů, mezi nimi nahrávky J. S. Bacha, které si našli desetisíce posluchačů. CD Baborak Ensemble bylo vyznamenáno cenou japonských kritiků. Výjimečného ohlasu se dostalo nahrávkám Českého hornového sboru s varhaníkem Alešem Bártou ve spolupráci a pod vedením Miloše Boka v úpravách skladeb Antona Brucknera (Bruckner in Catedrale I,II). Dalšími tituly jsou např. recitály s klavíristkou Yoko Kikuchi (Beethoven, French Music) s harfistkou Naoko Yoshino (Réve) nebo sólové cd (Baborak playsetude, NewDimension), Mozartovy a Haydnovy sinfonie (Pražská, Hodiny, Poledne, g-moll) a hornové koncerty s orchestrem Česká Sinfonietta, kde se Baborák představil i jako dirigent.

Významnou a důležitou součástí hudebního života Radka Baboráka je komorní hudba. Založil a umělecky vede soubory Baborak Ensemble v základním obsazení lesní roh a smyčcové kvarteto, Český hornový sbor pokračující v 300 - leté tradici hornové hry v Čechách, smyčcový soubor Pražští komorní sólisté, u jehož zrodu stál v roce v roce 1960 Václav Neumann. Je členem Afflatus Quintet, se kterým získal první cenu na soutěži ARD v Mnichově. Na recitálech vystupuje v duu s klavíristkou Yoko Kukuchi , vítězkou Mozartovi soutěže v Salcburku, s varhaníkem Alešem Bártou a harfenistkou Janou Bouškovou. Je členem souboru Berlín - Mnichov - Vídeň Oktett, spolupracuje s Berlínskými barokními sólisty.

Jako komorní hráč je pravidelně zván ke spolupráci s mimořádnými muzikanty a osobnostmi, mezi něž patří klavíristé Yefim Bronfmann, Andras Schiff, Itamar Golan, Denis Koshukin, Rudolf Buchbinder, Gerhard Opitzhouslisté Julian Rachlin, Janine Jansen, Guy Braunstein, Daishin Kashimoto, Lorenz Nasturica, Boris Brovtsyn, violoncellista Julian Steckel ,flétnista Emmanuel Pahud, hobojisté Albrecht Mayer, Francois Leleux, zpěváci Ian Bostridge, Thomas Quasthoff, Waltraud Mayer.

Radek Baborák působil jako docent v Boloni - Fondazione Arturo Toscanini, profesorsky hostuje na TOHO University Tokyo, Escuela superior de Musica Reina Sophia a vyučuje na HAMU v Praze. Hornové kursy vedl v Německu a Švýcarsku.

Radek Baborák se narodil v Pardubicích v roce 1976 do muzikantské rodiny . V osmi letech začal studovat na lesní roh u profesora Karla Křenka. Pod jeho vedením se stal absolutním vítězem rozhlasové soutěže Concertino Praga, získal 3. cenu na soutěži Pražského Jara, 1. místo v interpretační soutěži soudobé hudby a stal se laureátem Grand Prix Unesco.

Od roku 1990 - 1994 pokračoval ve studiích na Pražské konzervatoři ve třídě profesora Bedřicha Tylšara. Během studií zvítězil na soutěžích v Ženevě - 1993, Markneukirchenu - 1994, ARD v Mnichově - 1994. Obdržel cenu Grammy Classic Award -1 995 a cenu Dawidov.

V osmnácti letech mu bylo nabídnuto místo prvního hornisty v České filharmonii, zcela výjimečně bez konkurzu, na kterém setrval dva roky. V letech 1996 - 2000 působil jako sólohornista Mnichovských filharmoniků. V roce 2001 uzavřel exkluzivní smlouvu u Bamberských Sinfoniků. Jeho působení v orchestrech se uzavřelo v Berlínské filharmonii v sezónách 2003 - 2010.



Repertoár

Sir Malcolm Henry Arnold
(1921-2006)
Horn Concerto No. 2, op. 58

Kurt Magnus Atterberg
(1887-1974)
Hornkonzert a-Moll, op. 28 (1926)

Vincenzo Bellini
(1801-1835)
Concerto per corno F-Dur

York Bowen
(1884-1961)
Konzert op. 150

Eugen Bozza
(1905-1991)
En foret op. 49 (1941)

Benjamin Britten
(1913-1976)
Serenade op. 31 für Tenor, Horn und Streicher

Michel Corrette
(1709-1795)
Concerto „La Choisy“ für Horn und Orchester

Franz Danzi
(1763-1826)
Hornkonzert E-Dur

Gaetano Donizetti
(1797-1848)
Concerto für Horn und Streichorchester

Paul Dukas
(1865-1935)
Villanelle

Christoph Förster
(1693–1745)
Konzert für Horn und Streicher Nr. 1 und Nr. 2 Es-Dur

Alexander Glazunov
(1865-1936)
Serenade Nr. 2, Idyll

Reinhold Glière
(1875–1956)
Konzert für Horn und Orchester B-Dur, op. 91

Joseph Haydn
(1732–1809)
Konzert für Horn und Streicher Nr. 1 D-Dur/ Nr. 2 D-Dur

Paul Hindemith
(1895–1963)
Konzert für Horn und Orchester (1949)

Emmanuel Chabrier
(1841-1894)
Larghetto für Horn und Orchester

Luigi Cherubini
1760-1842
Sonate für Horn und Streichorchester Nr. 1 F-Dur
Sonate für Horn und Streichorchester Nr. 2 F-Dur

Jacob Gordon
(1895-1984)
Concerto for Horn and Strings (1951)

Johann Wenzel Kalliwoda
(1801-1866)
Introduction and Rondo for Horn and Orchestra op. 51

August Kiel
(1813-1871)
Konzert für Horn und Orchester f-Moll op. 23

Anatolij Komarovskij
(1909-1955)
Konzert

Heinz Marti
(1934)
Appel de la nuit (1992-93)

Wolfgang Amadeus Mozart
(1756–1791)
Konzerte für Horn und Orchester Nr. 1 - 4
Nr. 1 KV 412, Nr. 2 KV 417, Nr. 3 KV 447
Nr. 4 KV 495 Es-Dur, Rondo Concertante KV 371 Es-Dur

Jean-Joseph Mouret
(1682-1738)
Melusine – Suite for Naturhorn and Strings

Jiri Pauer
(1919-2007)
Konzert für Horn und Orchester (1958)

Franz Xaver Pokorny
(1729 – 1794)
Konzert für Horn und Orchester D-Dur

Antonio Rosetti
(1750–1792)
Konzerte für Horn und Orchester Es-Dur, E-Dur, d-Moll

Nino Rota
(1911-1979)
Ballade für Horn und Orchester „Castel del Monte“

Camille Saint-Saens
(1835–1921)
Morceau de Concert op. 94

Robert Schumann
(1810-1856)
Adagio und Allegro
Konzertstück op. 86 F-Dur für 4 Hörner

Othmar Schoeck
(1886-1957)
Horn Concerto op. 65

Carl Philipp Stamitz
(1745-1801)
Concerto Es-Dur

Johann Wenzel Stich-Punto
(1746–1803)
Konzerte für Horn und Orchester Nr. 5 F-Dur; Nr. 7 Es-Dur

Franz Strauss
(1822–1905)
Konzert für Horn und Orchester Nr. 1 op. 8 c-Moll
Konzert für Horn und Orchester Nr. 2 op. 14 Es-Dur

Richard Strauss
(1864–1949)
Konzert für Horn und Orchester Nr. 1 Es-Dur op. 11
Konzert für Horn und Orchester Nr. 2 Es-Dur (1942)

Georg Philipp Telemann
(1681–1767)
Konzert für Horn und Streichorchester D-Dur

Henri Tomasi
(1901-1971)
Concerto pour Cor et Orchestre

Carl Maria von Weber
(1786–1826)
Concertino für Horn und Orchester e-Moll op. 45